Historie klubu
Asfalt na bývalém vojenském záložním letišti Hořovice prostě asi každý už bere jako samozřejmost, ale ono je to v roce 2012 
vlastně pětapadesát let, kdy se v roce 1957 o stavbě nynější dráhy rozhodlo.
V tom roce 1957 totiž Ministerstvo národní obrany rozhodlo, že se v Hořovicích musí postavit asfaltová dráha, protože československé vojenské letectvo v tom roce získalo 27 stíhacích Migů-19P, které byly zařazeny k 1. a 11. stíhacímu pluku a pro tyto letouny byla pevnější dráha potřeba. V následujícím roce 1958, kdy letectvo dostalo dalších 12 Migů-19S se začalo se stavbou asfaltové plochy. Na obou koncích dráhy byly navíc vybudovány stojánky v takové velikosti, aby byly schopné pojmout celkem 54 letounů tohoto typu. A to z toho důvodu, že stroje Mig-19 se v letech 1959 - 1960 vyráběly licenčně i v továrně Aero Vodochody pod označením S-105 a do československého letectva zamířilo dalších 33 stíhacích Migů-19PM.
V roce 1961 pak hlavní dráhu doplnila i asfaltová dráha pojížděcí spojující obě stojánky, aby pojíždění nemusely letouny provádět po hlavní dráze a odbavení vojenských strojů bylo plynulejší. Navíc byla v tom samém roce vybudována i dnes už neexistující záložní stojánka pro 12 letadel, která byla na někdejší křižovatce silnice Hořovice-Žebrák, respektive Tlustice-Sedlec. A letouny z této stojánky se vozily zaháknuté za tažným vozidlem. A k tomu byly v poli vybudovány i nadzemní nádrže na pohonné hmoty. Jak záložní stojánka, tak i nádrže byly použity jen několikrát a jakmile ztratily svůj účel, byly zrušeny a dnes už po nich téměř není ani památky. K období šedesátých let, kdy zde operovaly Migy-19 se váže i jedna tragická nehoda, o které jsme referovali v článku Památka na kpt.Josefa Matouška v Hořovicích. Když do československého letectva přibyly i modernější letouny Mig-21 a stroje Su-7, byla v letech 1969 a 1970 na plochu přidána další zpevňující vrstva asfaltu a po okrajích se objevily i betonové obrubníky doplněné na západní straně betonovými žlaby pro odvod dešťové vody a také vznikly lapače pohonných hmot. Kromě toho vznikla přízemní budova, kde po dělnících budujících letiště pobývali během vojenských cvičení důstojníci letectva. Dnes je to sídlo Aeroklubu Hořovice.
Vojenské letiště používala armáda, respektive její letectvo zhruba dvakrát do roka a z toho důvodu byly nejen u silnice umístěny i semafory, aby nedošlo ke střetu automobilu s letounem. A také se vojsko staralo o to, aby byla dráha i v zimě uklizená od sněhu a asfalt vždy v pořádku, protože zde přistávaly všechny druhy vojenských letounů od zmíněných strojů Mig-19 a Mig-21, ale i Migy-15, nebo Su-22 a Su-25 z leteckých pluků v Plzni-Líní, Čáslavi, či Hradce Králové….
Nu a po roce 1990 už vlastně víme, armáda letiště opustila a tak se dnes snaží plochy udržovat jak to jde ti co zde létají…
Takže tak jen malá připomínka, proč a kdy se v Hořovicích vzal vlastně asfalt a jen pro o letišti v Hořovicích jsme se i zmínilo v roce 2008 Památka na kpt.Josefa Matouška v Hořovicích, v roce 2009 Za paragány v Hořovicích, v roce 2010 Eyjafjallajökull je pryč, Svatý Mikuláš Tavelič přinesl léto…, nebo v roce 2011 Výr velký na tlustých rybách bez svačiny…, Sesbíráno cestou a k tomu UXA opět v letu…, Hořo, Hořo viceká jsi… a v letošním červnu Furt fouká a fouká…